Jako malé dítě jsem si přála mobilní telefon. A je logické, že jsem v tom nebyla sama, protože opravdu hodně děti touží po mobilním telefonu, když je to zrovna populární věc. Jenom si třeba vzpomeňte na sebe, když byl populární třeba walkmana nebo diskman. Taky jste ho jistě chtěli. A za mě byly populární už mobilní telefony. To mi bylo asi devět let, když už mobilní telefon byl na trhu zcela běžný a měly ho běžně také děti. Jenomže moji rodiče mi ho stále nechtěli koupit. Tak jsem z rodičů ptala, proč mi nechtějí koupit mobilní telefon. Divila jsem se, protože všechny děti okolo ho měly.

A to klidně i mladší děti. Chtěla jsem si tam hrát různé hry, které si hrají ostatní děti od nás z ulice. Taky jsem si řekla, že bych si tam mohla dávat klidně školní budík. Zatím mě doposud budila moje máma, která má budík na mobilním telefonu, a tak jsem si řekla, že bych možná třeba rodiče přemluvila tím, že bych si na svůj mobilní telefon dávala taky vlastní budík. A světe div se, tohle pomohlo díky tomu, že jsem řekla, že si budu vstávat sama.

A rodiče mi pořídili mobilní telefon. Sice to nebyl žádný extra mobil, žádný výkvět techniky, ale byla jsem ráda alespoň za tohle. Hlavně, že ten mobilní telefon měl hry a taky jsem se tam mohla stahovat další hry a taky měl fotoaparát. Protože v dnešní době mobilní telefon bez foťáku je opravdu na nic. A mnoho lidí využívá mobilní telefon taky jako fotoaparát, takže já jsem tohle chtěla taky. A sice nebudu z něho moc volat, protože pochybuji, že mi rodiče budou stát dobíjet kredit, ale mě stačí mobilní telefon hlavně na to, že ho mám a že ostatním dětem ukáži, že taky mám mobilní telefon, že nejsem výjimka, která nemá mobil. A vy si pamatujete na ty doby, kdy byl mobilní telefon úplná novinka a všichni po něm toužili? Já ano a byla to docela prima doba, jak se všichni předháněli, kdo má lepší mobil.